Parný rušeň U46.901

Lokomotiva, jejíž popis bude teď následovat, se stala skutečně nejsilnější za celou historii ČHLD. Byla jednou ze dvou zakoupených strojů z roku 1942 (druhý byl provozován na PLŽ a nyní stojí v depozitáři v Prybylině). Obě byly vyrobeny v budapešťské strojírně MÁVAG a patřily bezpochyby k nejrozšířenějším strojům, které kdy na úzkém rozchodu jezdily. Vyráběny byly od roku 1905 až do roku 1949 a bylo jich expedováno neuvěřitelných 142 kusů. Jezdily v Maďarsku, Rumunsku, dostaly se na Slovensko i na Ukrajinu. Po ukončení jejich výroby v Budapešti byla licence zakoupena rumunskou lokomotivkou Reşiţa a ta v jejich výrobě v pozměněném provedení pokračovala až do 80. let.

Hronecká U46.901 byla z první série modernizovaného provedení 70/14. Oproti předchozím typům byla zdokonalena Heusingerovým rozvodem, válcovými šoupátky,regulátorem v kotli apod. Stroje všech sérií měli ovšem vnější rám,aby 1. a 4. nápravu bylo možno provést natáčivou v obloucích systémem Klien-Lindner. Toto uspořádání lokomotivě umožňovalo projíždět oblouky o poloměru 35 m, vyžadovalo ovšem citlivé zacházení spojené s odpovídající údržbou a to byl v Hronci problém. Zdejší zvyklostí bylo zajišťovat průjezdnost oblouky ubranými okolky nebo posuvnými nápravami a na Klien-Lindnerovy nápravy zde nikdo nebyl zvyklý. Proto byla „velká maďarka“ sice výkonově oblíbená, ale na údržbu hodně nevděčná lokomotiva. Ihned po svém zařazení do provozu obdržela označení U46.901 a čísli „7“ po prodané „benzince“. Během války byla jen lehce poškozena a byla odeslána na opravu.

Po válce nastoupila na číslo „6“ (za U45.901, ze které se stala „4“) a toto číslo jí zůstalo až do konce provozu. Výše zmíněné potíže s uspořádáním pojezdu zapříčinily její odstavení a v roce 1974 k jejímu úřednímu zrušení. Lokomotiva naštěstí nebyla zrušena fyzicky a za odpovídající množství železného šrotu byla instalována na pomník v Brezně. Odtud byla nakonec po výměně za lokomotivu z kladenských železáren v roce 1994 převezena za účelem opravy zpět do Balogu. Iniciativně byla spolkem F.G.V. rozebrána a mělo se začít s její opravou, ovšem zájem dobrovolníků opadnul a lokomotiva tak v zuboženém stavu chátrala i nadále, bez velké naděje na zprovoznění. V posledním období její pestré životní historie byla ovšem provedena vedením a zaměstnanci železničky záchrana toho, co po jejím nešetrném rozebrání zbylo a pomalu se začíná s její kompletizací.