Parný rušeň U44.901

Velice pestré osudy měl další stroj ČHLD, označený číslem „5“. Lokomotiva vznikla po velice složité přestavbě původního stroje řady 4 k.u.k. rakouského Heeresbahnu. Původní uspořádání stroje absolutně nevyhovovalo potřebám námi sledované dráhy – lokomotiva s rozvodem Joy, sdruženým parním strojem a o atypickém rozchodu 700mm, (používaným především u rakouské armády pro polní dráhy,po chaotickém dělení zbylého majetku se část kolejiva a vozového parku ocitla i v Československu) a dokonce vybavená čtyřnápravovým tendrem se jevila zcela nevhodná pro zdejší provoz. Mašinku si i spolu s její kolegyní od pardubického železničního pluku, kde byla odstavena bez využití, pronajala původně soukromá lesní dráha v Kapušanech, která byla později zestátněna. V té době sice ČHLD žádala o předisponování jedné z kapušanských lokomotiv, ovšem tíživá situace dráhy, nemající vozidla, byla vyřešena aspoň dočasně předisponováním U34.903 ze Solivaru (viz odstavec výše). Vzhledem k tíživým problémům dráhy v Kapušanech a po jejím definitivním zkrachování v roce 1923 se nakonec přece jenom jedna z tamních lokomotiv na ČHLD ocitla – byla do Hronce přidělena Ministerstvem zemědělství s tím, že má být vlastními silami přestavěna na rozchod 760 mm.

Ačkoliv se dráze lokomotivy nadále velice nedostávaly, do náročné přestavby zanedbané lokomotivy se hroneckým dílnám vůbec nechtělo. Několikrát dokonce bylo žádáno o povolení mašinku sešrotovat. Ředitelství dráhy nakonec ovšem od podobných snah upustilo a do přestavby se chtě-nechtě přece jen pustilo. Předně bylo rozhodnuto lokomotivu přestavět na tendrovou, tendr jako takový byl proto zrušen a zásoby vody i paliva uloženy obvyklým způsobem – ve vanách po stranách kotle. Větší problém ovšem vznikl při úpravě rozchodu ze 700 mm na 760 mm. Oba válce byly na každé straně posunuty o 30 mm a stroj dostal nová kola z podbrezovských železáren. Dráha tedy po úspěšné přestavbě získala do svého lokomotivního parku výkonnou, asi 70 kW lokomotivu, označenou číslem „5“ a tabulkou U44.901. Doménou lokomotivy se stala Kamenistá dolina, vozila jak pracovní vlaky při stavbě trati na Sihlu stejně jako vykonávala pozdější pravidelný provoz. To se jí, vzhledem k deponování v Hronci stalo osudným. Na konci druhé světové války byla spolu s „Jungem“ U33.901 vyhozena do povětří. Byla sice převezena k zamýšlené opravě do Podbrezové, protože však poškození bylo příliš velké, bylo rozhodnuto „pětku“ zrušit. Jediné, co po ní dnes zůstalo jsou její dýmniční dveře použité na opravené U34.901 a tabulka s jejím označením – U44.901.