Parný rušeň ČKD C760/90d

Nejúspěšnějším a nejslavnějším typem parních lokomotiv se bezesporu stala čtveřice třínápravových strojů z původní šestikusové série, vyrobené v ČKD jako typ C760/90-d. Lokomotivy byly vyrobeny podle objednávky Povereníctva poľnohospodárstva a pozemkovém reformy v Bratislavě pro lesní železnice na Slovensku a na ČHLD měl být umístěn pouze jediný stroj. Lokomotivy byly robustní, tři spřažené nápravy uložené ve vnějším rámu, Heusingerův rozvod, dvojčitý parní stroj na sytou páru, válcová šoupátka a výkonný kotel – to vše jim zajistilo oblíbenost a časté provozní využití. Jediné,co trochu ztěžovalo provoz byl tuhý průjezd oblouky.

Jako první do Hronce dorazily přímo z výroby v roce 1949 dva stroje popisovaného typu – výrobní číslo 2608/48, určená papírově pro LŽ Topoľčianky a výrobní číslo 2611/48, určená do Hronce přímo. První dostala označení U35.901 a číslo „1“ po zdejším Jungovi, druhá U35.902 a číslo „5“ po zrušené „kompaudce“. V roce 1954 se na dráhu složitou cestou dostal další z těchto strojů, výrobního čísla 2608/48. Podle objednávky byl určen dokonce pro státní lesní dráhu Nálepkovo – Henclová, kam však nikdy nedorazil. Z rozhodnutí Riaditeľstva štátných lesov a majetkov byl předisponován na dráhu Prešov – Stavenie a odtud putoval do Hronce. Úředně se dokonce uvádí jeho předisponování do Spišské Nové Vsi, kam za něj putovala „maďarka“ U34.903. Ještě ten samý rok dorazila do Hronce i poslední lokomotiva výr. čísla 2610/48 z lesní dráhy v Žarnovici, kam byla výměnou odeslána oravská „orenštajnka“. Obě lokomotivy dostaly v hroneckém schématu čísla po svých předchůdkyních, tj. „3“ a „7“, řadových tabulek dle vzoru ČSD se ovšem už nedočkaly. V dalších letech čtyři „čékáďačky“ odvezly většinový podíl veškeré zátěže na ČHLD a staly se prakticky jejím symbolem.

Po jejich příchodu byly ovšem U46.901 a U45.901 využívány čím dál méně a pro U34.901 zbývalo stále menší a menší množství práce. Význam nových lokomotiv ještě zesílil z příchodem nových motorových Ráb, protože vzhledem k jejich poruchovosti převzaly i jejich práci. Lokomotivy doznaly za provozu menších provozních úprav, asi největším zásahem do jejich vzhledu bylo nahrazení původních dýmnicích dveří nepříliš půvabnými „svařenci“ (tyto úpravy absolvovaly pouze stoje „1“ a „7“ – pětka si podržela svůj původní vzhled dodnes). Tragické události se ovšem nevyhnuli ani těmto lokomotivám. V roce 1951 se stroj č. „5“ převrhnul Nad Trojmi Vodami na osrblianské odbočce, topič i strojvedoucí naštěstí stihli z lokomotivy vyskočit a nic vážného se jim nestalo. Daleko horší bilanci měla nehoda lokomotivy č. „1“ v Čierné dolině. Četa lokomotivy nedodržela předepsanou rychlost a vlak na velkém sklonu dostatečně nebrzdil (důvodem byl též chybný údaj na sklonovníku – 66 promile bylo uvedeno, skutečný sklon byl ovšem 77 promile). Stroj při velké rychlosti vykolejil a v kabině oba muži, strojvedoucí i topič, zahynuli. Zrušena byla ovšem jako první lokomotiva č. „3“ a to 6.5.1978 ,kdy u ní byl pod překládacím jeřábem v hronecké stanici odpálen kotel od rámu, vše naloženo na plošinový vůz a odvezeno do vedlejšího závodu k sešrotování.

Konce pravidelného provozu se tehdy dožily dvě lokomotivy – čísla „1“ a „5“. Pětku čekal v novodobé historii ČHLD nový úkol – stát se hlavním magnetem dráhy na turistických vlacích. V roce 1989 – 1990 byla v ŽOS České Velenice vykonána její hlavní oprava a lokomotiva od 1.5.1992 neúnavně sloužila v pravidelné dopravě s výletními vlaky. Bohužel, od 1.4.2008 je lokomotiva z důvodu propadlé kotelní lhůty neprovozuschopná a stojí odstavena ve výtopně v Hronci. Lokomotiva č. „7“ stála po většinu času odstavená v Čiernem Balogu v čele soupravy původních osobních vozů, až byla nahrazena „rešicou“ U46.003. Po provedení konzervačního nátěru byla odstavena do čela soupravy plenů ve vydrovském skanzenu na odbočce Kyslá (původní název zněl ovšem Korytársko, odbočka Kyslá se nacházela v Kamenisté dolině pod tajchem na Hrončoku). Stroj č. „1“ byl za účelem opravy převezen do depa v Trenčianské Teplé, kde nedokončen a s vyhlídkou nejisté budoucnosti spočívá doposud.