Parný rušeň „Smoschewer RIIIc“

Smoschewer patří k dalším strojům, které se dostaly na ČHŽ až za éry turistického provozu, přesto zde zdomácněl a stal se cestujícími i personálem oblíbenou mašinkou. Abychom zjistili něco z její minulosti, musíme se vrátit až do roku 1918, kdy doznívala I. světová válka. Naše lokomotiva o původním rozchodu 600 mm, patřící k válečnému typu R III c pro rakouské polní dráhy, se ovšem už na frontu nedostala. Třínápravový stroj o výkonu 40 kW s vnitřním rámem a provozní hmotností 10 tun tak bez využití vyčkával jako výrobní číslo 625 na lepší časy, které se ovšem zdály být v nedohlednu.

Revize kotle, která proběhla v říjnu 1921, nepřinesla moc efektu – doklad o prvním použití lokomotivy je až z prosince 1926, kdy absolvovala tlakovou zkoušku u firmy Schön a synové a začal se podílet na regulaci koryta řeky Svratky v Brně. A na březích této řeky již zůstal. Na konci 20. let se podílel na její regulaci v Uherčicích, mezi roku 1942/ 1943 pracoval pro firmu Ing. B. Letovského v Modřicích – a to bylo naposledy, kdy o lokomotivě někdo slyšel. Nebyla znárodněna, archivy mlčí…

Píše se rok 1984. N.p. Korek kupuje od dědiců původního majitele pozemek, na němž se nachází stará stodola, určená k demolici. Jaké je překvapení všech při zjištění, že uvnitř se nachází parní lokomotiva. První nabídka měla za cíl oslovit Technické muzeum v Brně, ale tam o lokomotivu neprojevili zájem. Naštěstí se díky Dr. Joachymstálovi podařilo zajistit bezplatné předání lokomotivy do tehdy budovaného skanzenu úzkorozchodných vozidel na Štiavničce a tam také dorazila dne 13. listopadu 1984. Spolu s dalšími vozidly byla postavena na provizorní kolej o rozchodu 600 mm, nakonzervována a čekala na další osudy. Mluví se dokonce o zkušebním zatopení a provozu v rámci skanzenu, kdo ví, jak mašinka trávila svoje roky odstavení…

O pár let později, když už bylo zahájení provozu na ČHŽ „na spadnutí“, bylo potřeba vybrat další parní lokomotivu (domácí U35.902 – „Pětka“ prošla opravou v roce 1989) a zprovoznit ji. Volba padla právě na Smoschewer. I přes nevelký výkon mohla být pro zdejší železničku vítanou posilou. Rozšíření rozchodu nepředstavovalo žádný problém, náklady na opravu se taky neměly šplhat do závratných částek. Tak se tedy 15. října 1990 vydal Smoschewer na cestu do Turska u Prahy. Zde se měla mašinka u pana Jiřího Macha podrobit zevrubné opravě, ovšem prohlídka kotelního komisaře před zahájením prací nepřinesla příjemné zjištění. Po celé šířce původní měděné pece se táhla místy až 2 mm široká trhlina. Škodovka v Hradci Králové dodala pro opravu novou ocelovou pec, pan Mach lokomotivu rozebral a důkladně opravil, nezbývalo nic jiného, než návrat domů – a ten se uskutečnil 18. dubna 1993, kdy byl Smoschewer dopraven do Hronce.

Na ČHŽ tedy sloužil spolehlivě od sezony 1993. Postavil se do čela vlaků pravidelných i objednaných, pro cestující, fotografy i pro radost personálu. Roku 2003 však oblíbené mašince propadla kotelní lhůta a zůstala odstavena. Oprava do provozního stavu se protahovala a odkládala, především z nedostatku financí – přesto však práce postupně pokračovaly až do července 2009, kdy po dokončovacích úpravách a definitivním seřízení rozvodu nově opravený a natřený Smoschewer opět vyjel na „svoji“ železničku. Přejme mu spoustu dalších kilometrů bez závad a spokojenost cestujících i brigádníků.