Kořistní motorové lokomotivy na ČHŽ

II.světová válka zamíchala osudy strojů a drah neuvěřitelným způsobem. ČHŽ přežila toto období s bolestnou ztrátou tří strojů. Přesto se na hroneckou dráhu do ukončení jejího pravidelného provozu nedostal byť jediný stroj jako válečná kořist. Přesto je dnes možné stroje původem z válečných reparací nalézt, byť v neutěšeném stavu. O jaké stroje se jedná, pojednává následující krátké pojednání.

T25 002
	Méně známá dvojice lokomotiv z válečných reparací jsou stavební lokomotivy typu „Köln“ (Deutz A3M420F) z továrny Deutz. Podle dostupných pramenů byly získány v květnu 1945 ze Sigmudsherbergu (Wien – Gmünd) a upraveny na rozchod 760mm. Reko provedla Česká akciová společnost pro stavbu strojů a výroby železničních potřeb v Praze Vysočanech. První z lokomotiv byla označena jako T25.001 a nasazena od dubna 1946 do provozu v Jindřichově Hradci. Zde jezdila do 50.let a kolem roku 1956 byla po deseti letech provozu zrušena. Druhá z lokomotiv byla sice papírově označena jako T25.002, ovšem nikdy takto označená nejezdila a jediné číslo, které kdy nosila, bylo to tovární – 33019.
Za celou dobu svého nasazení v Jindřichově Hradci patřila traťovému hospodářství a sloužila k vedení pomocných vlaků na údržbu tratě. Kolem roku 1970 začalo její nasazení se sněhomětným vozíkem (známá věc – letecký motor, v tomto případě konkrétně typ M 701, byl dosazen za účelem „odfoukávání“ sněhu z tratě na vůz. Nevýhodou byla velká spotřeba paliva a taky to, že kromě sněhu z tratě odfukoval i štěrk..). Po defektu motoru byla lokomotiva použita přímo jako nosič pro sněhomet a jeho palivové nádrže. Jako evidenční číslo byla zařazena v TD Veselí nad Lužnicí a sloužila se sněhometem až do roku 1986 na síti hradeckých tratí. Po roce 1986 byla odstavena a její práci převzala sněhová fréza. Po odstavení stála dlouho nevyužitá a jen stěží v ní kdo viděl kdysi kořistní stavební lokomotivu. Novou etapu v životě Deutze představovalo předání na ČHŽ v dubnu 1999, kde dlí dodnes. Dostala červený nátěr s výstražným žlutým pruhem a slouží jako hasičské vozidlo. Technických údajů o ní vzhledem k častým úpravám a chaotické době uvádění do provozu je poskrovnu – lokomotiva samotná má dnes stěží původní kabinu (bez vybavení) a rám s podvozkem. Obě nápravy byly poháněny přes spojnice, délka přes nárazníky je 4400 mm, rozvor náprav 1300 mm. Málokdo z návštěvníků balocké stanice dneska tuší, jak pestré nasazení měl podivuhodný stroj v omšelém nátěru s nápisem „Hasiči“ a bude zajímavé sledovat jeho další provozní osudy.

Deutz 26063/1939
	O něco známější kapitolou jsou lokomotivy typu HF 130 C. V průběhu a po skončení války jich bylo vyrobeno celkem až 413 kusů, přičemž toto číslo zdaleka nemusí být definitivní. Typ HF 130 C vyrábělo od roku 1937 šest lokomotivek – Deutz, Gmeinder, Jung, BMAG, O&K a Windhof. Jen stručně k obecnému technickému popisu – svařovaný rám, rozchod upravitelný (600 – 750 mm). Kola jsou spřažena spojnicemi. Kapotáž je provedena lehce odnímatelná pro snadnou dostupnost všech provozních celků lokomotivy. Brzda je ruční vřetenová, napájení osvětlení je provedeno pomocí baterie nabíjené dynamem.
Vzhledem k různým výrobcům měly lokomotivy i různé motory – u všech byl však výkon v rozmezí 120 až 130 koní a to při 1000 – 1500 otáčkách. Stroje byly malé, avšak výkonné a robustní. Vzhledem k jejich osamocení ve strojovém parku v tehdejší ČSR však nenašly výraznější uplatnění. Aspoň pro úplnost je třeba připomenout frýdlantskou T36 001 či HF 130 C v Prešově. Osudy lokomotivy z Kamenice nad Cirochou se poněkud vymykají těm, které prožily její kolegyně. Byla vyrobena firmou Klöckner-Humbold Deutz a 6. října odeslána do skladu v Rehagen-Klausdorf. Osudy za války jsou u tohoto stroje nejasné, je proto možno předpokládat, že se na Slovensko dostal už jako kořist naší armády. Motorová lokomotiva do Kamenice přišla na sklonku 60. let jako náhrada za parní lokomotivy. Jisté je také to, že v roce 1973 už měla místo původního motoru nový – dvanáctiválec Tatra. V provozu ovšem dlouho nebyla, následující rok skončila lesní železnice ve šrotu a pro stroj tak zbyly cca 2 km tratě z pily na kamenické nádraží. Vzhledem k upadajícímu technickému stavu se lokomotiva v průběhu 80. let dočkala modernizace. Zachován zůstal pouze rám, zcela nová byla nástavba i kabina, použitá pravděpodobně z nějakého stavebního stroje. A takto se dočkala 21. století, byť už odstavená v kopřivách v areálu pily. K pokusu o její záchranu došlo příliš pozdě – stroj už byl rozpůlen na dva kusy. Lokomotiva byla tedy převezena na ČHŽ. Dlouhou dobu bylo možno její vrak (rozpůlený původní rám a kabina) vidět naložený na plošinovém voze. V současné době dlí rozebrána s vyhlídkou na opravu v Želiezovcích. Tím se prozatím uzavírají osudy nejdéle provozní lokomotivy typu HF 130 C na území bývalého Československa. Pozn.Na doprovodné fotografii není jen nějaký ilustrační stroj – jedná se skutečně o Deutz 26063/1939. Potvrzují to především kulatá čelní okna, které měl jako jeden ze strojů předsériové dodávky.Repro fotky je ze stránek Drah-servisu,původ - sbírka Stefan Lausher

Prameny:
Just Karel: Na úzkém rozchodu v Jindřichově Hradci a Gmündu 2004
Svět železnice 1/2005
uzkorozchodky.wz.cz www.heeresfeldbahn.de

Zpracoval Jan Štefek